ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PRO UŽÍVÁNÍ ROSTLINNÝCH PŘÍPRAVKŮ

 

Když jsem byl požádán, abych napsal něco obecného o používání bylinek, zdálo se mi zpočátku, že je to snadný úkol. Po bližším zamyšlení nad tím, co by v článku mělo být a jakou formou by to mělo být napsáno, jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché. Nicméně pokusil jsem se, i když riskuji, že část čtenářů mě obviní z psaní banalit a část z planého teoretizování.

Nejprve základní otázka: proč chceme nějaký bylinný přípravek užívat? Může to být z důvodu preventivních, k udržení zdraví nebo z důvodů léčebných.

Z preventivních důvodů se užívají většinou přípravky s obecně posilujícím účinkem, působící proti stresu a únavě a upravující látkovou výměnu. "Civilizační onemocnění", jejichž obětí se téměř všichni stáváme, totiž tvoří vzájemně se posilující kombinace psychického vyčerpání a špatné životosprávy poznamenané nedostatkem fyzické aktivity a chybami ve výživě. K tomu samozřejmě přistupují toxické vlivy z narušeného životního prostředí. Obrana je jednoduchá - vyhnout se tomu. Nenervovat se, cvičit, střídmě jíst.. .. Ale, ruku na srdce, je málo těch, co mají zároveň možnost i vůli to dokázat.

Proto, abychom měli pocit, že pro sebe něco děláme a nenecháváme své zdraví osudu na pospas, užíváme občas nějaké vitaminy, minerály nebo - nedej bože - zázračné přípravky na hubnutí.

Jako rozumné mi připadá užívání nějakého rostlinného adaptogenu, tedy přípravku, který usnadňuje organismu vyrovnat se s náročnými situacemi. Mezi klasické rostlinné adaptogeny patří, žen-šen, eleutherococcus, parcha saflorová (maralový kořen) atd. Podobné uplatnění má i stále populárnější jinan dvoulaločný s prokázaným účinkem proti nastupujícím demencím a proti oběhovým potížím a mnoho dalších bylin a jejich kombinací. Na trhu je řada přípravků z těchto rostlin, často ještě v kombinaci s vitaminy, minerály a dalšími složkami. Určitým problémem může být volba ze současného širokého sortimentu a nalezení přijatelného kompromisu mezi kvalitou a cenou. Jinou alternativou mohou být různé čaje. Příznivé účinky, které jsou stále více uznávány, má i obyčejný čaj, zvláště zelený, nefermentovaný. V bylinářské literatuře můžeme najít různé bylinné směsi vhodné i k dlouhodobému používání. Očekáváme od nich zejména příznivý vliv na látkovou výměnu. Velmi pěkně tuto problematiku řeší např. J. A. Zentrich ve své knize "Byliny v prevenci".

Složitější je, rozhodneme-li se bylinami léčit z nějakého neduhu. První a mnohdy bohužel opomíjenou zásadou je diagnóza. Tu by měl v každém případě stanovit lékař a ten také by měl zvolit základní léčbu. Jako doplněk této léčby potom můžeme přidat "bylinky". Ale pozor, i to je třeba dělat po důkladném rozmyslu, nebo ještě lépe po poradě s odborníkem. Může se totiž stát, že účinky klasických léků a bylinných přípravků (nebo dokonce i některých složek potravy) se mohou vzájemně nepříznivě ovlivňovat. Může dojít k selhání účinku léků, nebo k vystupňování jejich nežádoucích účinků. Již déle je známa tato vlastnost např. u grepové šťávy, nověji také u třezalky a je to asi jen špička ledovce. Je dobré přečíst si příbalový leták užívaných léků a podívat se na odstavec "interakce" a na ostatní upozornění. Jsou tam sice uváděny zpravidla jen interakce s jinými léky, ale užíváme-li silně účinný lék s častými interakcemi, četnými varováními a se striktním dávkováním, je to určitý podnět k opatrnosti i v současném používání doplňkové léčby, bylinnou nevyjímaje. Tomu, kdo by měl zájem o literaturu o léčbě rostlinami na lékařské úrovni (přesná lékařská terminologie z hlediska rostlin i nemocí, střízlivé zhodnocení účinků i možných rizik, receptury v lékárnické podobě apod.), mohu doporučit knihu slovenského autora Karola Miky "Fytofarmakológia pre lekárov", kterou vydalo nakladatelství Osveta v roce 1991 (nevím, zda neexistuje ještě pozdější vydání). Dosti špatně se ale shání.

Vyzývám-li k poradě s lékařem, uvědomuji si, že ne vždy má lékař první linie čas a chuť se o nějakých bylinkách bavit. Je zvláštní, že univerzitní profesor zpravidla hovor na toto téma neodmítne, ale obvodní nebo ošetřující lékař ano. Je to také do jisté míry otázka formy, jakou se na něho obrátit, aby se nedomníval, že jeho léčba je takto zpochybňována.

Vlivem přirozeného odporu k přetechnizovanému a přechemizovanému světu a také vlivem reklam na různé "přírodní" přípravky má spousta lidí mylný názor, že co je přírodní, nemůže mít žádné nežádoucí účinky. To je velký omyl. Odhlédneme-li od obtížné definice, co ještě je a co již není "přírodní", je třeba konstatovat, že i ve zdánlivě nevinných surovinách mohou být prvotně nebo jako kontaminující příměsi obsaženy jedy a alergeny. A to už vůbec nehovořím o "rekordních" přírodních jedech, nad kterými žasnou nejen farmakologové, ale i výrobci zbraní.

A když už jsme u toho strašení, ještě další varování. I ten nejnevinnější a jinak docela prospěšný čajíček se může stát člověku osudným, dá li mu přednost před nutnou a neodkladnou léčbou. Uvedu příklad. V mé knihovně je výpravná a docela zajímavá kniha o přírodní léčbě. Její autor, jehož nebudu jmenovat, mezi mnohými čajovými recepturami uvádí i jednu, nad kterou zůstává rozum stát: čaj při otravě krve! "Otrava krve", neboli sepse, je stav, kdy choroboplodné zárodky pronikají do krevního oběhu a zaplavují organismus. Je to stav, kdy jde bezprostředně o život a nepřeji vynálezci onoho čaje, aby se do něj dostal. Zemřel by bezpochyby dříve, něž by si čaj připravil a ocenil jeho kvality. Ale bez ironie. Autor měl patrně na mysli čaj "čistící krev", tedy takový, který upravuje látkovou výměnu v organismu, což je ovšem dost podstatný rozdíl. Nejde samozřejmě o to, chytat někoho za slovo, ale i ze své zkušenosti, i když nejsem lékař ani léčitel, vím, že není nic dostatečně nesmyslného a odstrašujícího, aby se nenašel někdo, kdo tomu uvěří a bude podle toho jednat. V jiné knize slavná autorka doporučuje proti roztroušené mozkomíšní skleróze celotělové obklady z bolševníku obecného (menšího příbuzného známého bolševníku velkolepého - postrachu naší přírody), u kterého lze předpokládat fototoxické a alergizující účinky. Po vyjití knihy jsem skutečně dostal několik dotazů, kde tuto bylinu najít a jak konkrétně ji použít. Mimochodem, autorka této knihy má velkou zásluhu na zvýšeném zájmu široké veřejnosti o léčbu rostlinami. Na druhé straně však její sugestivní a nekritický způsob psaní údajně vedl v její vlasti až k soudním žalobám, podaným těmi, kteří se na rady z knihy příliš spolehli a promeškali tak možnost skutečně účinné léčby.

Čemu tedy věřit? Odborníkům, které známe. Firmám s určitou tradicí a známým působištěm. Střízlivě a věcně psané literatuře, která upozorňuje i na souvislosti a možná rizika. Vlastnímu zdravému úsudku.

Měli bychom být velmi opatrní vůči všem "zázračným" přípravkům a návodům suverénně řešícím to, s čím si vědci na celém světě stále ještě marně lámou hlavy. Je zajímavé, že mnohé praktiky se nemění, ale stále mají úspěch. I ve sto let starých kalendářích můžete najít inzeráty na definitivní léky proti alkoholismu, epilepsii, plešatosti a podobně. Co bychom za to i nyní dali!

Překvapivě mnoho lidí věří na starodávné recepty. I já mám velkou úctu k vědomostem našich předků. Je možné, že spousta užitečných nápadů byla zapomenuta a spousta jich byla bagatelizována a teprve nedávno doceněna. Když se však na mne obrátí prodejce s převratným preparátem vyrobeným podle tří sta let staré receptury šťastnou náhodou nalezené někde v klášteře na půdě, budu to spíše pokládat za reklamní trik, než za světový objev.

Je užitečné zamyslet se trochu podrobněji nad složením přípravku, který si chceme koupit nebo sami zhotovit.

Obsahuje-li 1-4 byliny, je to reálné. Dejme tomu, že ještě tak do 10 použitých bylin snad můžeme s dávkou dobré vůle předpokládat, že receptura je perfektně promyšlená a v praxi osvědčená. Co si však myslet o přípravku z 20, 30, 50 i více bylin? Je velmi pravděpodobné, že jednotlivé složky se budou svým účinkem rušit. Je to, jako kdybychom se vloupali do lékárny a začali do sebe bez rozmyslu cpát, co nám přijde pod ruku. Léky proti vysokému tlaku, proti nízkému tlaku, proti zácpě, proti průjmu, .... atd. Bylo by pošetilé se domnívat, že každá bylina obsahuje něco užitečného a tělo už si to přebere.

Velmi důležitá je kvalita produktů a surovin. U hotových výrobků nebo u nakupovaných složek bychom si měli ověřit, zda je přípravek řádně registrován, resp. zda na něj bylo vydáno "ujištění o prohlášení o shodě" a zkontrolovat dobu použitelnosti. Je také dobré po očku kouknout, zda zboží neskladují blízko topení, nebo zda vám jej nevyndají z prosklené vitríny, do které se po většinu dne opírá slunce Pěstujeme-li nebo sbíráme byliny sami, musíme dbát na všeobecné zásady, které bývají uvedeny téměř v každé knížce o léčivých rostlinách.

Základní pravidla domácí přípravy čajů, tinktur a mastiček v domácích podmínkách - to je kapitola sama o sobě. O té příště.

Ing.Jaroslav Mühlhandl, CSc.
spolumajitel a vedoucí vývoje firmy Barekol
článek byl otištěn v časopise Regenerace