ÚČINNÉ LÁTKY V KOSMETICE - PŘÍRODNÍ NEBO UMĚLÉ?

 

Látky používané v kosmetických přípravcích lze dělit podle nejrůznějších hledisek: podle chemického složení, funkce, původu apod.

Právě původ surovin je v současné době velmi zdůrazňován. Módním pojmem se stává "přírodní kosmetika" nebo "biokosmetika". Není se čemu divit, protože naše civilizace je zahlcena širokou škálou syntetických látek. U mnohých z nich se dá předpokládat nepříznivý účinek na zdraví člověka nebo na stav životního prostředí. Je proto snaha v co největší míře uplatňovat jen látky přírodě vlastní, zapadající do přirozených biochemických procesů.

Už samotné pojmy "přírodní" a "syntetický" však mohou být zavádějící. Přírodní látkou je např. i ropa, protože vznikla přírodním procesem z přírodních materiálů. Mohu tedy ropné produkty považovat za "přírodní"? Nebo druhý extrém. Takzvané naturidentické látky jsou "přírodní" sloučeniny vyrobené chemicky, což je snazší a levnější než jejich získávání z přírodních surovin. Mohu tyto látky považovat za "syntetické" v onom hanlivém slova smyslu? Vidíme, že ostrý předěl mezi oběma pojmy neexistuje.

Jak jsem již upozorňoval v jednom z předešlých článků, zdaleka neplatí zjednodušená představa, že za nežádoucí účinky odpovídají jen syntetické látky, kdežto ty přírodního původu jsou zcela bezpečné. Je celá řada případů, kdy je tomu právě naopak. Pokud je nějaká látka ryze přírodního původu škodlivá, pak škodlivou zůstává i tehdy, je-li přírodní.

Snaha vyhnout se chemickým konzervačním a stabilizačním látkám může vést k rychlému znehodnocení přípravku. "Přírodní" konzervační látky jsou často dráždivější než chemické, nejsou tedy zásadním řešením.

Obava z emulgátorů vede některé výrobce přírodní kosmetiky k tomu, že odmítají emulzní formy (krémy a mléka) a nabízejí místo nich masti a oleje, ne vždy kosmeticky vhodné. Přitom je k dispozici bohatý sortiment přirozených nebo alespoň přírodě velmi blízkých emulgátorů. Radikalismus jde někdy tak daleko, že je odmítána i destilovaná voda.

Nemíním v žádném případě kritizovat výrobce přírodní kosmetiky, alespoň ne ty, kteří to myslí dobře. Rád bych jen čtenáři poskytl námět k zamyšlení, zda "návrat k přírodě" musí být veden až do krajnosti. To, co chemie vytvořila dobrého, by se paušálně odsuzovat nemělo.

I když stanoviska mohou být různá, domnívám se, že za přírodní kosmetiku mohu pokládat kosmetické přípravky firmy Barekol, které obsahují podstatné množství aktivních látek biologického nebo biochemického původu v kosmetickém základu zajišťujícím co nejlepší účinek při co nejmenších nežádoucích efektech. Přispějí-li k dosažení tohoto cíle i syntetické látky, není žádného rozumného důvodu je nepoužít. Touto cestou jde asi většina výrobců a myslím si, že je to dobře.

Ing. Jaroslav Mühlhandel, CSc
Vedoucí vývoje kosmetiky
Barekol s.r.o. Čejkov