Články, zajímavosti

Konzervační látky v kosmetice

Parabeny - estery kyseliny parahydroxybenzoové, jsou patrně nejznámějšími konzervačními prostředky v kosmetice (a nejenom tam).

Postupem času nabyl postoj k těmto látkám takřka "kultovního" rozměru. Řada uživatelů jejich obsah pokládá za měřítko "přírodnosti". Stačí se podívat na složení uvedené na etiketě a podle obsahu parabenů rázem poznají, jaký "chemický neřád" se jim výrobce pokouší podstrčit.

Ale vážně. Příznivce rychlých a jednoduchých řešení musím předem varovat. Nečtěte dál. Mohlo by vám to zkazit iluzi. Toto je článek, který jako tvůrce receptur kosmetiky, tedy člověk do značné míry zaujatý, adresuji těm, kteří chtějí více informací. Netvrdím ovšem, že já sám v tom mám naprosto jasno. Nicméně jako ten, kdo parabeny stále používá, jsem nucen sledovat současný stav složité problematiky konzervačních látek a hledat řešení s nejlepším poměrem předvídatelných přínosů a rizik.

Nejprve k "přírodnosti" a "chemičnosti". Parabeny, tedy alespoň ty základní, se v živé přírodě vyskytují, a to dokonce ve značném rozsahu. Nalezli bychom je v rostlinných i živočišných tkáních. Typickým příkladem mohou být borůvky nebo jiné podobné plody. Pomocí parabenů je příroda chrání proti plísním, kvasinkám a bakteriím. Vynálezcem je tedy příroda, my ji jen kopírujeme.

Pravda, ty parabeny, které používáme, jsou z kapacitních a ekonomických důvodů vyrobeny chemicky. Ovšem jsou naprosto totožné se svými přírodními vzory. Patří tedy k tzv. naturidentickým látkám.

Troufám si říci, že kdyby parabeny nebyly zavedeny do praxe už před mnoha lety /1924/, ale nedávno, reklamní kampaň jejich objevitelů a výrobců by je /docela právem/ označovala za něco skvělého, přírodního a mnohostranně použitelného.

Parabeny nalezly uplatnění nejen v kosmetice, ale i ve farmacii /patří mezi lékopisné suroviny/a potravinářském průmyslu /patří mezi "éčka"/.

Je proto pochopitelné, že patří k nejprověřovanějším surovinám vůbec.

Akutní i chronická toxicita parabenů je překvapivě nízká, v doporučených koncentracích prakticky nulová. Ovšem na základě individuální citlivosti může pleť některých osob reagovat podrážděním nebo i alergickou reakcí. Tady je třeba říci, že citlivost na parabeny lze ověřit v rámci standardních kožních testů. Lidé s touto citlivostí se pochopitelně musí výrobkům obsahujícím parabeny už navždy vyhýbat.

Objevily se názory, že parabeny /zejména vyšší členy homologické řady - jako butyl a isobutylparaben/ vykazují jisté hormonální účinky a mohou tak mít vliv na reprodukční funkce člověka. Probíhají dosud četné výzkumy a diskuse. Pokud si mohu dovolit určitou interpretaci dosavadního stavu, tak se mi zdá, že poslední poznatky vyznívají tak, že používání nižších členů, tedy metyl, etyl a propylparabenu, je relativně bezpečné. Zmíněné vyšší členy se patrně přestanou v kosmetice používat.

Obvyklé testy karcinogenity vyzněly pro parabeny dobře. Velmi významné je ale novější zjištění, že se parabeny mohou ve zvýšené míře vyskytovat v některých nádorech, např. nádorech prsu. To vedlo k významnému zvýšení pozornosti a k varovným komentářům. Nebylo ovšem dosud dokázáno, že by parabeny byly tím činitelem, který tyto nádory způsobuje. Osobně si myslím, že je to spíše tak, že slabě kyselé molekuly parabenů jsou "vychytávány" nádorovou tkání, ve které probíhají imunitní reakce. Může to být kvalitativně podobný jev, jako když protirevmatické léky a jiné kyselé látky mají tendenci kumulovat se v zanícených kloubech. Ale je to čistě jen můj názor. Posoudit to musí povolaní.

Asi nejvyšší autorita v tomto oboru, americký úřad pro léky a potraviny FDA, vydal v roce 2007 stanovisko, že užívání parabenů je v doporučených koncentracích relativně bezpečné. Nadále situaci sleduje.

Jak jsem již naznačil, farmacie parabeny běžně používá a nemá s tím zdaleka takové problémy jako kosmetika. Mnoho dermatologických přípravků, dokonce i těch na vyrážky a ekzémy, parabeny používá. A nevím o žádných velkých výhradách. I perorální léky často parabeny jako konzervační složku obsahují. Je ale pravda, že léky užíváme spíše občas, kdežto kosmetiku v různých formách téměř denně.

Možná si někdo řekne, zda by místo dlouhých, složitých a ne zrovna přehledných sporů nebylo lepší se parabenů vzdát a orientovat se na novější, nadějnější přípravky.

Má to háček. Mnohé z těch látek, od kterých jsme si ještě nedávno slibovali, že parabeny nahradí, už čelí podobným problémům. Některé nové konzervanty vypadají velmi nadějně, ale až delší zkušenost ukáže, zda to tak doopravdy je.

A co takhle obejít se bez konzervačních látek vůbec!?

Dobrý nápad. Lze to uskutečnit dvěma způsoby : skutečným a zdánlivým.

První způsob spočívá ve velmi disciplinované výrobě mikrobiálně čistých produktů a jejich plnění do speciálních aplikačních obalů s dávkovacím mechanismem zabraňujícím kontaminaci při používání. Jinou cestou je použití jednorázových kapslí a ampulek. Není to tak snadné a nelze to realizovat vždy. Vážím si těch, kteří to takto dělají.

"Zdánlivý" způsob využívá toho, že mnohé látky, ačkoli nejsou deklarovány jako konzervanty, určité antimikrobiální účinky vykazují. To dává možnost "vyřešit" věc "administrativně". Kosmetický přípravek je konzervován, ale "úředně" je bez konzervantů. Taková kosmetická chytrá horákyně. Ale nechci to jednoznačně odsuzovat. Mnohé tyto látky patří do užitečné skupiny tzv. multifunkčních látek. Konzervační účinky mohou být spojeny s funkcí parfému, hydratační látky, kondicionéru apod.

Je jen otázka, zda je potom etické pyšnit se tím, že jde o "conservant free", tedy nekonzervovanou kosmetiku. Mě to připadá jako reklamní trik.

Musíme si uvědomit, jak do celé problematiky zasahuje konkurenční boj. Každý výrobce a jeho propagátoři se snaží nějak vyhranit oproti ostatním. Velice citlivou strunou, na kterou lze hrát, je otázka bezpečnosti a původu jednotlivých surovin. Jsme zahrnováni obrovským množstvím informací a dezinformací. Co všechno by jen musel zákazník vědět, aby se opravdu kvalifikovaně mohl rozhodnout! A to, že téměř všechno lze vypátrat na internetu, nám situaci příliš neusnadní, je to časově náročná a téměř detektivní práce. Nedivím se tedy, že někteří zákazníci chtějí nějaké jednoduché kriterium pro své rozhodování. Bohužel se takovým kritériem může stát nějaké šikovně zvolené a pak tisíckrát opakované reklamní klišé, založené na jednostranném chápání věcí. Tím jsem se vrátil na počátek článku.

A co tedy BAREKOL?

Velmi neradi bychom se parabenů zcela vzdali. Není to setrvačností myšlení a lpěním na zaběhlých postupech. Máme-li uplatnit něco nového, musí to slibovat určitý pokrok.

Nezapírám ovšem, že tlak našich obchodníků, zejména těch zahraničních, nás nutí hledat jiná řešení.

Některé naše nové přípravky již obsahují citrát stříbra, který se zatím ukazuje jako nadějná alternativa parabenů v určitých případech. Zkoušíme i velmi pokročilou multifunkční látku, ale pro její reálný příslib srovnatelné nebo vyšší kvality, rozhodně nikoliv s cílem zapřít její hlavní, tedy konzervační účel.

Legislativa nyní vyžaduje novou specifikaci jednotlivých konzervačních systémů, posouzení jejich bezpečnosti a účinnosti v zátěžových testech. Nezbytná a velmi cenná je pro nás pomoc národní referenční laboratoře pro kosmetiku.

Ing. Jaroslav Mühlhandl, CSc.

Vedoucí vývoje kosmetiky BAREKOL Čejkov.

(16.07.2012)